Své dnešní jméno nese Klamovka asi od roku 1757, kdy pozemky od významného vinaře a poddaného jezuitské koleje Ondřeje Krumpholze odkoupila hraběcí rodina Clam-Galasů. Clamové pocházeli z rakouských Korutan. Větvením a rodovou posloupností se spojili se spřízněným italským rodem Gallasů z Tridentu. Stalo se tak za Kristiána Filipa nyní Clam-Gallase, který si právě na Klamovce v Košířích postavil pohodlný pozdně barokní zámeček Klamovka je také místem posledního šlechtického souboje v Čechách. Odehrál se 6.5.1876 ve dvě hodiny odpoledne mezi knížetem Vilémem Auerspergem (s jeho rodem byli Clam-Gallasové příbuzensky spjatí) a Leopoldem Kolovratem. Po několikerém selhání zbraní a minutí byl Auersperg zasažen do břicha, následkem čehož následujícího dne
zemřel.
V roce 1895 koupil Klamovku od správy Clam Gallasova panství košířský starosta Matěj Hlaváček. Provedl rozsáhlé sadové úpravy, otevřel zde výletní zahradní restauraci a bývalý zámeček přestavěl na tančírnu s velkým parketem. Vybudoval vlastní elektrickou dráhu vedoucí hlavní košířskou třídou od Zámečnice přes Klamovku na Smíchov k Andělu. Pan Hlaváček, kterému záleželo nejen na zvelebení obce, ale i na zvýšení počtu návštěvníků svého zábavního areálu na Klamovce a přesto, že byl starosta celou stavbu financoval sám. Provoz jednokolejné dráhy s výhybkami dlouhé 1.757 metrů byl zahájen 13. června 1897. Jízdné stálo 3-5 krejcarů. Návštěvy Klamovky se vžívaly pomalu a projekt se nevyplácel. V dluzích se topící Hlaváček spáchal už 6. října 1897 sebevraždu. Dědicové v roce1900 prodali dráhu i vozy Elektrickým podnikům za 150 000 zlatých..
Za Hlaváčkova syna pronikla pověst o dobré hudbě, hladkém parketu a nerušenosti v zahradě mezi lid a v neděli se na Klamovku začala hrnout celá procesí. Na Klamovku se zkrátka jezdilo bavit. Není tedy divu, že právě toto místo si zvolil pro provozování svého putovního kinematografu roku 1904 Dismas Šambor známý spíše jako Viktor Ponrepo. Měla tu být zřízena i malá ZOO s medvědáriem, ale po nešťastné historce s medvědem pobíhajícím po parku, byly počínající plány ukončeny. Klamovka je také jediným místem Smíchova a Košíř zachyceným na starém filmovém pásu. R.1915 se zde konala sokolská slavnost za účasti místodržícího.
Po 1. světové válce byla Klamovka v neutěšeném stavu. Restaurační budova i okolí byly dosti zanedbány. V letech 1924 – 26 na části pozemků Klamovky byly vystavěny rodinné domky. Ve 30. letech obec odkoupila objekt restaurace, který v té době patřil řádu Milosrdných Bratří, a přestavěla ho na sokolovnu s letním cvičištěm a moderními krytými tenisovými kurty. Také okolní prostředí bylo upraveno.
Při bývalé sokolovně byla později opět otevřena restaurace, lépe řečeno hospoda, která se stala v 70. a 80.letech neoficiálním centrem undergroundové kultury a disentu. Scházeli se tu literáti, hudebníci, výtvarníci, filosofové, budoucí politici i obyčejné máničky. Ke Klamovce neodmyslitelně patří Mejla Hlavsa a jeho Plastic People, Sváťa Karásek, Jim Čert, muzikanti z kapel Echt!, Hudba Praha, Psí vojáci a Národní třída, autoři sdružení v Revolver Revue a Respektu, z nich především Jáchym Topol, Viktor Karlík, Ivan Klamper i „profesionální“ disidenti Václav Havel, Jiří Dientsbier, Saša Vondra, Jan Ruml, Ivan Martin Jirous, Jan Lopatka, Egon Bondy, Karel Schwarzenberg a další. Tomuto období se věnuje dokumentátrní film ČT z roku 1997 Klamovka.
Symbolem hospody Klamovka byla i tzv. „Košířská madona“, kolorovaná fotografie, která visela v předsálí před výčepem. Jejím autorem je fotograf Fred Kramer (1913 -1994). Vznikla v 60.letech jako reklamní snímek pro jakési exotické končiny. Modelkou byla neznámá „panička jménem Dana“ a ta drapérie, která ji halí, byla jen špendlena a stále hrozilo, že během focení dámě spadne. Fotografie byla odcizena na Kramerově výstavě a objevena hostinským Karlem Širmerem v košířské kuželkárně a poté vystavena na Klamovce. Kramer svou fotografii objevil až když se stala logem časopisu Revolver Revue. Na autorská práva si nárok nečinil s poukazem, že vlhkost, plíseň a čas snímek dotvořily, takže je to spíš objekt, který má za základ jeho foto. Košířská madona přežila požár Klamovky v roce 1988, všetečným rukám neznámého zloděje však neunikla. Po roce 1995 visí tedy na Klamovce už jen její kopie.
Po roce 2003 byla hospoda Klamovka v neutěšeném stavu. Restaurace i zahrádka byly dosti zanedbány. Současný provozovatel f. PRAGUE HOTELS ve spolupráci s TJ Sokol Praha Košíře v roce 2004 restauraci i zahrádku zrekonstruovala podle návrhu designerky M. A. Henriety Nezpěvákové v duchu „moderní české čtyřky“, obnovila provoz kuchyně a díky podiu umístěnému uvniř sálu restaurace, vytvořila možnost pro vystupování hudebníků, umělců, sportovců a nadšenců všeho druhu. V parku i restauraci se opět konají různé zábavní akce, na Klamovce se někdy opět i tančí a jezdí sem tramvaje č. 4, 7, 9 a 10.
